chůze na vodítku

Pozor !!! tento článek není o chůzi u nohy!! Chůze u nohy je kynologická disciplína.

Jedná se o velmi přesné chování psa, který kopíruje chůzi psovoda těsně vedle jeho nohy a zcela sleduje pohyby a směr chůze psovoda. Pes přitom hledí psovodovi do očí. Není to pro psa rozhodně procházka!!!

 

Chůze na vodítku je způsob, jak spolu pán a pes kráčí životem. Mohou příjemně a v souladu, na prověšeném vodítku, jít společnou cestou. Nebo mohou mít napnutým vodítkem zničený život i vztah.

Ti, kteří si uvědomují, že svého psa normálně neuvedou (obvykle majitelé silnějších plemen) sáhnou po nějaké šikovné pomůcce, kterou psovi „zatnou tipec“. Možnosti mě napadají hned tři a dovolím si ke každé z pomůcek vyjádřit svůj názor.

Ostnatý obojek – dnes hojně odsuzovaná pomůcka, která se v rukou nesoudného člověka může proměnit v nechutný mučící nástroj. Kdo by chtěl DOČASNĚ obojek používat, musí! se s ním naučit správně zacházet, aby efekt vedl pouze k jasným výcvikovým signálům, ne k trvalému nepříjemnému pocitu pro psa.

Slabinové kšíry – dnes hojně používaná pomůcka L , z mého pohledu největší peklo, jaké může pro psa být. Dát psovi slabinové kšíry je podobná zrůdnost, jako dát aktivnímu dítěti malé boty. Prostě je potom pohyb tak nepříjemný, až se jedinec hýbat přestane :-/ . Protože tato pomůcka nemá ostny, vypadá humánněji, než ostnáč. Bohužel je hojně prodávána v obchodech a ani majitelé si neuvědomují hnus, který svým psům působí.

Ohlávka – moderní a velmi funkční pomůcka, kterou je ovšem potřeba PSA NAUČIT NOSIT. Podobně jako náhubek, tak i ohlávku pes na čumáku zprvu nemá rád a je třeba ho na její nošení uvyknout. Jak dalece je nošení ohlávky (nebo náhubku) pro psa nepříjemné přirovnávám k nošení podprsenky. Není to nic moc, ale člověk si zvykne :-D (netuším, jak to mají s prádlem pánové ... na ostro je asi také lepší :-D ). Zpět k ohlávce. Skutečnost, že je psa potřeba naučit ji nosit, je bohužel pro mnoho majitelů komplikací, kterou nechtějí překonat. Ovšem z mého pohledu je to velká škoda, protože na rozdíl od předchozích pomůcek nepůsobí ohlávka žádné nepříjemné pocity a při správném používání (bez zbytečného tahání) je pro psa naprosto pohodlná, přitom zajišťuje, že i  silného psa člověk snadno udrží. Což přispívá k psychické pohodě na společných procházkách a to je nejdůležitější. Když pes zatáhne, spodní připnutí pod čumákem způsobí, že mu vodítko stáhne hlavu dolů a do strany. Pes velmi brzy pochopí, že sledováním člověka a přizpůsobením se jeho chůzi docílí pohodlného procházení i čichání. Takže se velmi brzy na vodítku uklidní.

Nejlepší ovšem je, naučit svého psa chodit na vodítku a při tom NETAHAT. Není to tak složitá disciplína. Proto se pokusím proces popsat, abyste nemuseli používat výše uvedené pomůcky a aby pro vás i pro psa byla procházka radostí.

V první řadě si tedy řekněme, že vodítko slouží pouze pro jistotu. Neslouží k tomu, abyste na něm psa táhli, drželi apod. Musíte ho udržet svojí pozorností a správnou motivací. Používejte delší a lehké vodítko, které vás nebude omezovat. Doporučuji 1,5 – 2 metry. Vodítko vždy DRŽTE JENOM ZA JEHO KONEC! Nedržte vodítko oběma rukama. Když chcete, aby za vodítko netahal pes, je třeba si nejdříve uvědomit, abyste za něj netahali vy!!!! Nechávejte vodítko prověšené. Nezatěžujte se ani tím, když se vodítko dostane psovi mezi nohy. Psovi to moc nevadí a potom se s tím brzy naučí zacházet. Jsou jenom dvě polohy vodítka: prověšené nebo STOP.

 Již samotné připnutí vodítka je srozumitelné, takže není třeba připojovat jakýkoliv povel. Pro začátek pes vodítko nebude respektovat. Ale vy s ním budete komunikovat. Budete na něj mluvit fistulí, budete mu jasně ukazovat pamlsky nebo hračku, budete poskakovat, couvat před ním a pitvořit se, tak aby se soustředil jenom na vás. Aby ho přestalo na kratičkou dobu zajímat všechno kolem. Dělejte to nejdříve na místě, které pro psa není nijak zajímavé (a nejspíš asi taky tam, kde vás nikdo neuvidí :-D), třeba doma nebo na zahradě. Teprve potom, co jednoznačně pes začne správně reagovat na vaše bláznivé chování, můžete trénink přenášet do více a více rušivého prostředí.

Nedělejte si iluze, že zkraje dojdete k nějakému cíli. Zkraje jenom trénujte a nepřehánějte dobu tréninku. Nejdříve stačí, když vedle vás pes udělá pár kroků. Každičký psí pohled na vás musíte jasně odměnit (nejčastěji pamlskem, ale je možné i hračkou apod.). Odměňte psa vždy přesně ve chvíli, kdy se na vás podívá a kdy přitom má všechny čtyři nohy na zemi. Načasování odměny je nejdůležitější, protože co odměníte, to pes zopakuje. Takže když psovi dáte odměnu ve výskoku, začne vedle vás poskakovat jako kůzle :-D. Pozor váš hlas je odměnou. Mluvte tedy na psa jen tehdy, když se na vás podívá. Jestliže začnete mluvit na psa, když zrovna táhne vodítko je to CHYBA. Když pes natáhne vodítko, nelákejte ho, neoslovujte, nevolejte. Jen OKAMŽITĚ zastavte (nenechte se popotáhnout ani půl kroku!!!) a vyčkejte okamžiku, kdy se po vás pes tázavě ohlédne (s otázkou „co bude dál?“) a v ten okamžik odměňte (jásavá pochvala je odměnou, ale například sednutí na bobek je výborné, nejenom že psa odměníte svojí přízní, ale zároveň ho motivujete, aby se k vám přiblížil). Potom můžete pokračovat v nácviku.

Snažte se být velmi důslední v tom, že každé napnutí vodítka znamená STOP. A chůzi trénujte tak, že uděláte jenom pár povedených kroků, a potom, za poslední odměnu (za poslední „co bude dál“) psa pustíte z vodítka. Dobu tréninku a délku intervalů měňte.

Z vodítka vždy pouštějte psa jedině tehdy, když si to svým chováním zaslouží. Tedy když vás nikam netáhne, ale sám od sebe (NEMLUVTE NA NĚJ) se k vám otočí nebo trpělivě povolí vodítko, sedne si apod. Na otočení psa k vám reagujte okamžitě!!! Opět je důležité správné načasování. Když pes po náznaku otočení k vám zaznamená odměnu, setrvá v pozornosti k vám a vyslouží si puštění. Když to ovšem prošvihnete a pes se nedočká okamžité reakce na svoje otočení, vrátí se zase k pozorování okolí a vy zůstanete dobu stát na místě a celý cvik bude nepříjemný vám i psovi.

Takto intenzivně a krátce trénujte i s dospělým psem, nejenom se štěňátkem. A dokonce i psa, který na vodítku chodí dobře, nezaškodí jednou za čas takovým intenzivním a lehkým tréninkem posílit. Nespěchejte s prodlužováním intervalu. Nejdříve stoprocentně vypilujte kontakt se psem.

Chůze na vodítku je prostě záležitost pro dva. Jste v tom stejně, jako váš pes. Jste totiž parťáci a procházka vás spojuje. Pro dobrou pozornost můžete psovi trénink zpestřit třeba tím, že někdy místo zastavení (když napne vodítko) začnete couvat.. čímž je psovi natažené vodítko ještě nepříjemnější a má větší motivaci vás následovat, když se vzdalujete. Nebo se namísto toho otočte a vykročte opačným směrem. Když chcete trénink oživit, zkuste střídat tempo. Udělejte dva kroky pomaloučku, potom pět popoběhněte, zase zpomalte a potom utíkejte… Pes bude z takové výzvy nadšený. Stále s ním při tom komunikujte. Zcela zapomeňte na okolní svět. Ani nemluvte, ani neslyšte lidi kolem sebe. Při tomto tréninku jste jenom vy a pes. Odvažte se a se psem běhejte, kličkujte, skákejte, smějte se, zastavujte a válejte se z lásky po zemi J

Zezačátku se nepokoušejte vydat na procházku v pravém slova smyslu. Tento trénink plný zastavování a couvání vás k cíli nepřivede. A když si stanovíte jasný cíl, k jeho dosažení zřejmě překročíte všechna výcviková pravidla, čímž si připravíte doživotní „vopruz“ s vodítkem. Ano. Pes, který tahá na vodítku je opravdu „vopruz“. Tahání na vodítku je nepříjemné (někdy i zdraví nebezpečné) pro psa, obtížné a nepříjemné pro vás a odpudivé i pro všechny, kdo to vidí. V lidech kolem to vzbuzuje nedůvěru, jestli vás takové zvíře vůbec poslouchá. V těch, kteří tomu rozumí lépe, to vyvolává jasnou pochybnost o vašem dobrém vzájemném vztahu.

Pamatujte, že výše popsané pomůcky nejsou vaším cílem, ale jsou berličkou na vaší cestě ke krásným společným procházkám na prověšeném vodítku.

 

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

 

 

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.