Asterix

V létě 2013 se mi zmínila Zuzka, že by teď, když je na mateřské, chtěla pořídit domů pejska. Původně snila o jackrusselterierovi. To jsem byla strachy bez sebe, že si ho někde opravdu pořídí a potom se celá rodina zblázníme :-D. Ale Zuzka projevila víc rozumu a zodpovědnosti, než jsem do té chvíle tušila, že vůbec má ;-). Probíraly jsme spolu, jak by asi měl pejsek vypadat a hlavně, že by měl být bezpečný nejenom pro malou Klárku (tehdy rok a půl), ale také pro dvě kočičky, které se Zuzkou a Klárkou v bytě bydlí a které pejsky vůbec neznají. Tehdy jsem si řikala, že by měla možná Zuzka ještě počkat. O zvířátka neměly holky moje nouzi. Protože ke kočičkám Zuza pravidelně hlídávala bostona Zipíka naší bájo sousedky o patro výš. Ale potom jsem ho zahlédla. Na fotce vypadal maličkej, jako kříženec yorkšíra nebo tak nějak podobně. Podle popisu z útulku prý úžasný pejsek, co miluje lidi. Odebraný z domácnosti jakéhosi starého pána, který měl pejsků více, ale nezvládl se o ně již starat, takže mu doma nejenom káleli, ale také se množili a situace byla již neudržitelná. 

Uznejte, že Asterix na téhle fotografii přímo volá po bezva lidské společnosti :-D. Všechny podrobnosti jsem vlastně domluvila telefonicky. V útulku v Sokolově byly bezvadné ženské, které svoje pejsky znaly a pověděly mi hodně o tom, jak je Asterix fajnový, jemný a bezproblémový pejsek, který chodí bez vodítka za člověkem jako kanagonek. Vsadila jsem na jejich profesionalitu, domluvila, že přijedeme...  A už jsme já, Zuzka a klárka jely do Sokolova. Vzala jsem přepravku na kočku, abychom měly pejska v čem přivézt domů. Cesta byla dlouhá, ale na konci byl útulek s bezva ženskýma. Obě znaly svoji práci výborně. Než jsme vystoupili všichni z auta, už po cestě přibíhala naše nová "štětka do komína" <3. Asterix přicházel s cvičitelkou navolno... Klárka vyběhla z auta.. a oba naprosto bez zaváhání zamířili k sobě. Hned byli kamarádi. Vypadalo to, jako by se znali vždycky. Bylo to neuvěřitelné. A i když Asterix vypadal o dooost větší a dooost střapatější, než na první fotce, nešlo ho tam nechat. Byl opravdu nesmělý fajnový pejsek, který měl rád Klárku. Dokonce se naprosto bez problémů vmááčknul do přepravky na kočku (ještě že naše kočky mají veeelkou přepravku :-)) a celou cestu domů mu Klárka do přepravky strkala prstíky a on jí je olizoval. Když jsme v Děčíně vystupovali na zahradě, bál se všeho. Bál se cizích lidí, bál se fenky Astičky, která zrovna běhala na zahradě. Ale za malou chvíli se přizpůsobil. Byl opatrný, milý, hodný... na chodbě potkal kočky. Zůstal na ně koooukat a vůbec se nehýbal. Kočky chvíli protestovaly, ale když se choval tak krásně jak se choval, vzaly ho na milost. Když přijel hned první víkend k nám do Růžovky, stejně pomalu ale jistě se vypořádal s dalším novým prostředím, s našimi kočkami i s Hoochem. Našel si svoje místo v naší domácnosti, neutíkal, nezlobil... a tak je to vlastně dodnes. Když byl s Hoochem prvně na louce, tak to pro něj byla asi veelká novinka. Jako by najednou objevil, že má nožičky, které umí rychle běhat. Byl jako na pérkách a líítal dokola. Jenom si hlídal, abysme byli poblíž. 

Je to opravdu úžasný pejsek, který všechny neznámé situace řeší v naprostém klidu. Nezmatkuje. Kouká a přemýšlí a teprve potom udělá všechno správně. Bez problémů se kamarádi se všemi ostatními pejsky. Tedy právě do chvíle, než by někdo zavrčel na jeho malou Klárku ;-). Dokáže počkat doma sám (tedy trošičku okousal polštářek, a jednu deku, ale to jsou jenom počáteční strachy. a zná to KAŽDÝ pejskař). Klárku miluje tolik, až je chudák. Nechá si od ní líbit uplně všechno. Klárka je dračí mládě, musíme ji hodně krotit, aby mu neubližovala. 

 

 

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

 

 

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.