TREST 

Stále celkem často dostávám dotaz typu: „jak mám potrestat psa, když … nepřiběhne… kouše boty… kouše ruce… utíká z branky… tahá na vodítku…“ Myslím, že v těchto případech je potřeba potrestat leda majitele, že se dostatečně na výchovu psa nepřipravil. 

Ovšem „přidaný trest“ znamená, že psovi dáme trest. Tedy dáme něco nepříjemného: Například psa u okusování bot plácneme novinami, při kousání do rukou ho plácneme přes čumák, když skáče na návštěvy dostane kolenem apod. Tato metoda je nemoderní a málo účinná. Protože pes velmi brzy pochopí, že trest přichází pouze když jsme nablízku. Takže se snadno naučí, že boty se nekoušou před páníčkem, stejně tak do rukou se nesmí kousat páníček, ale lze kousat jeho děti, které nemají dost síly potrestat psa (a jejich trestání navozuje pocit hry). Takový trestaný pes se taky naučí, že se nevyplatí na přivolání přiběhnout až k páníčkovi, ale je lepší si nechat tak dva metry na včasné zdrhnutí… Některého psa tresty stresují a ničí mu život. Někteří se proti trestu ohradí (což je zcela přirozené chování) a ti si zkazí život chudáci nadobro. Protože není nic horšího, než pes, který napadá majitele.! Málokdo se zajímá, že k tomu měl důvod :-(. 

Situace, kdy se trest používá ve výcviku často je trénink chůze u nohy. Pes na vodítku jde vedle nohy psovoda, když předejde, následuje povel „k noze“ a cuknutí vodítkem. Tedy trest. Pes nemá žádnou možnost utéct, protože je na vodítku a obvykle se celkem brzy naučí trestu vyhýbat tím, že se po povelu ihned zařadí k noze. Když se to opakuje dostatečně často, pes chodí raději u nohy a nepředchází se vůbec. Psovod je spokojený, ale i tento cvik lze učit modernějšími a účinnějšími způsoby a efektivněji. Dále se také velmi často používá při nácviku přivolání na stopovací šňůře. A to tak, že se pes pustí na 10metrové šňůře, kterou ho lze „trestat“ za neuposlechnutí povelu „ke mně“. Tedy tak, že psovod zavolá povel a pokud pes včas nezareaguje, škubnutím šňůrou se psovi způsobí „trest“. Pes se naučí velmi brzy vyhýbat trestu tím, že po zaslechnutí povelu přibíhá k psovodovi. Opět potvrzuji, že tato metoda je účinná, ale není jediná možná. A nese s sebou riziko, že inteligentní pes rozezná, kdy je pod kontrolou (tedy na šňůře) nebo zrovna není. Za mě tedy prosím: najděte efektivnější způsob výcviku a výchovy a komunikace s vaším psem, abyste nemuseli nikdy používat žádné tresty. 

Zvláštní kategorii tvoří tresty, které psovi odnímáme. Znamená to, že pes je v situaci, která je mu nepříjemná a my ji ukončujeme. Například: Přijedete na louku a pes je v ještě zavřený v autě. Těší se, jak půjde běhat s ostatními pejsky, ale chová se u toho nevhodně. Štěká, skáče, škrábe apod. Necháváte ho zavřeného v autě (tedy přetrvává trest). Ve chvíli, kdy se pes uklidní (posadí se, nebo se na vás podívá „co mám dělat?“), otevřete dveře a pustíte psa do hry. Tedy odstraníte trest. Další příklad: Jdete se psem na vodítku a on táhne. Vy se zastavíte (nejde se dál = trest) a v zastavení setrváváte, dokud se pes neotočí „paničko?“ a neprověsí sám vodítko. V tu chvíli vyjdete vpřed (nebo odepneme vodítko a pustíme psa do hry). Tedy odstraníte trest. 

Spoustu trestů provádíme bohužel nevědomky. Naprosto nejčastější je situace, kdy stojíme, psa na vodítku a posloucháme nebo povídáme. Pes sedí pěkně vedle nás a kouká, kdy si ho všimneme. Ale my si ho nevšímáme, což je pro něj trestem !!! Obvykle se taková situace vyvine: pes nevydrží trpělivě čekat a skočí na nás (nebo začne štěkat, tahat apod. V takovou chvíli si teprve psa všimneme a dáme povel „sedni“ (předpokládám že splnění povelu obvykle odměníme pamlskem :-D). Tím, že jsme si psa všimli, tím jsme ho odměnili za nevhodné chování !!!! Další velmi častý nevědomý trest se objevuje na normálních procházkách. Pes si běhá na volno a užívá si, my ale vidíme blížícího se psa (nebo přicházíme k silnici apod.) a proto, abychom předešli nebezpečné situaci, zavoláme na psa, ten přiběhne a my ho připneme na vodítko !!!! (což je pro psa jednoznačný trest). Protože je to opravdu někdy takto nutné, je potřeba, abychom psa na procházkách přivolávali jen tak a v takových situacích ho odměňovali viz článek „ODMĚNY“. 

Nezapomeňte vždycky mít na vědomí, že ne my, ale náš pes určuje, co je pro něj odměnou a co trestem. Mám kamarádku, jejíž pes miluje auto jako svůj nejoblíbenější pelíšek na světě a ven se mu z něj chce tím méně, čím je venku chladnější počasí :-D. Takže u něj by rozhodně neplatilo, že pobyt v autě je trest, ale naopak je pro takového pejska odměnou. Naslouchejte svému psovi, veďte s ním dialog. Pozorujte, co je pro něj odměnou a co trestem. Snažte se trestům při plánovaném výcviku maximálně vyhýbat, ale nebojte se trest použít, když není zbytí. Myslím tím situaci, kdy připnu psa na vodítko pro jeho bezpečí apod. Právě v této situaci: připnutí na vodítko je možnost, aby to pro psa nebylo trestem, ale odměnou. Když budeme na vodítku s pejskem dostatečně komunikovat, hodně odměňovat správné chování, stane se připnutí na vodítko brzy pro psa odměnou (možností vydělat kopec pamlsků).

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502