ODMĚNA 

Při dnešních způsobech výcviku se obvykle dozvídáte, že je potřeba psovi dát odměnu.... ...ale co je ODMĚNOU pro vašeho pejska ??? 

To váš pes se rozhoduje, co je pro něj odměnou !!! 

Výjimečně a skutečně velmi málo psů cvičí za pochvalu. Tedy myslím slovní pochvalu a pohlazení. Tento „rituál“ je milý nám páníčkům, ale u psů to má velmi nízkou hodnotu, někdy je to dokonce i nepříjemné. Protože ne všichni páníčci opravdu umí svoje pejsky polaskat. Například pohlazení po hlavě shora obvykle psi nemají rádi vůbec. Také velké objímání kolem krku bývá vnímáno spíš nepříjemně. Takže se nejdříve zeptejte svého pejska, zda je pro něj pochvala opravdu odměnou!! 

Pro některé psy jsou odměnou pamlsky, a i mezi pejsky, kteří za odměnu zblajznou dobrotku jsou rozdíly. Některému stačí obyčejné granule, některý pejsek rád piškotky, frolíky, nakrájený sýr nebo salámek.... Doporučuji pamlsky měnit a používat dobroty různé hodnoty podle náročnosti prostředí, cvičení, množství pejsků apod. 

Další skupina pejsků miluje za odměnu hračky. Rovněž v této skupince jsou rozdíly. Někteří psi se rádi přetahují, potom můžeme používat pešky nebo přetahovadla. Tehdy je důležité, aby pejsek uměl peška pustit. Při učení doporučuji výměnou za pamlsek nebo za další hračku. Další milují aportování, potom je ideální odměnou hozený míček nebo třeba pískací hračka. Házení hraček má jeden důležitý moment: potřebujete, aby pejsek chytil hračku a přiběhl zase k vám. A musíte tedy psovi dát důvod, aby k vám přiběhl a nelítal s hračkou v tlamičce kolem. Nejlepším důvodem je, že máte něco na výměnu. Tedy buď úžasný pamlsek, takže když pejsek s hračkou přiběhne, dostane ihned pamlsek a vy si hračku seberete a buď znovu hodíte, nebo můžete vykonat nový cvik. Ovšem naprosto nepřekonatelná je další hračka. Doporučuji k tomuto účelu dvě naprosto stejné hračky (aby měly stejnou hodnotu). Ta, kterou má pejsek v tlamičce se nijak nehýbe.. takže je trošku nudná, ale vy máte v ruce tu samou hračku, ale hýbete s ní, takže je pro pejska v tu chvíli zajímavější.. tím ho to motivuje, aby k vám přiběhl a vy můžete okamžik, kdy pustí hračku odměnit tím, že hodíte tu druhou a tak stále dokola. Správným načasováním dokážete, aby pes pouštěl hračku k vašim nohám, nebo vám ji dával do ruky.. jak se spolu domluvíte. Odměňování hračkami má ovšem háček, že se cviky opakují mnohem v delších časových intervalech (pamlsek pes spolkne ihned, míček přináší pár vteřin až minut, o peška se přetahuje také chvilku), což je tedy drobnou nevýhodou. Výhodou je ovšem, že se pes nepřejí a neděláte dietetické chyby. 

Ale existují i další báječné odměny, které bychom se měli naučit používat... někdo je pojmenoval „odměny životem“. Je to třeba pro psa běžné očichávání. Když například při práci na vodítku vidíme, že má pes zájem očichat nejbližší patník, využijeme to a když pes správně vykoná co očekáváme (prověsí vodítko, nebo se ohlédne po psovodovi), pobídneme ho, aby si patník očichal. „Čichej“ a ukážeme mu rukou na patník. Necháme ho, aby si přečetl nejnovější informace, napsal vzkaz... Obvykle se pes na psovoda sám od sebe zase podívá. Na to konto můžeme povolit očichávání dalšího patníku... nebo.. odměníme tím, že jdeme, kam pes chce. Pejsek obvykle nechce stát na místě, chce jít směrem k něčemu zajímavému. Řekněme třeba k plotu, kde bydlí sousedovic fešná fenka. Potom znovu využijeme příležitost, vyčkáme na okamžik, kdy pes povolí vodítko, nebo se pohledem zeptá... (nebo pokročilejší jde několik metrů na prověšeném vodítku...) a odměníme: „tak se pozdrav s fenečkou..“ a klidně popoběhneme, aby byla odměna včas. Stejně tak můžeme použít i pejska se kterým cvičí kamarád, nebo můžeme použít milého člověka, který se s pejskem pozdraví... apod. U pejsků, kteří se těší na návštěvy a bouřlivě je vítají, můžeme za odměnu použít právě návštěvu. Situace například: na zahradě s pejskem na volno vyhlížíme příchozí návštěvu. Ta se blíží, pes začne bláznit. Návštěva je poučena, aby psa neprovokovala a počkala, až se pes uklidní. Stejně i my neděláme nic víc, než že čekáme, až se pes zklidní. V tu chvíli vpouštíme návštěvu a pes je blahem bez sebe. Pozor i potom na velké vítání, provokovali bychom psa ke skákání. Proto se psovi návštěva nemá hned věnovat, ale jakmile se pes znovu uklidní (není rozrušený, neskáče, nelítá jako blázen) a sedí nebo normálně jde, potom můžeme odměnit tím, že si návštěva sedne na bobek a psa podrbe a může si (pokud jí to nevadí) nechat olíznout tvář. Je to psí pozdrav a psovi udělá upřímnou radost, když se může přirozeně projevit. (Vlastně pro to olíznutí tváře skáče pes na příchozí. Proto je dobré mu za odměnu tuto možnost dát, ale bez skákání, tedy tak, že se k psovi sehneme nebo posadíme.) Někdy stačí jenom samotný fakt, že jdeme. Když pes nerespektuje vodítko a natahuje ho, zastavíme se a počkáme, až se pejsek ukázní a vodítko prověsí nebo se na nás ohlédne... a za odměnu pěkně svižně vyjdeme vpřed. Pes je přirozeně rád v pohybu (nebo ví, že se jde na oblíbené místo). Když máme dostatečnou kontrolu nad prostředím, můžeme za odměnu psa pustit na volno. Takže například po deseti metrech krásné chůze u nohy (nebo na prověšeném vodítku – podle toho, co zrovna cvičíme) vystihneme ten nejlepší okamžik, kdy se nám pes zrovna podíval přesně do očí a v ten moment odepneme vodítko a s pokynem „volno“ necháme pejska radovat. Volno jako odměnu můžeme používat v mnoha situacích. Například když autem přijedeme na louku. Pes se těší a v autě vyvádí. My pouze stojíme u zavřených dveří a pozorujeme, kdy se pes uklidní. Ve chvíli, kdy se uklidní a posadí, otevřeme dveře a s povelem „volno“ pustíme psa ihned ven. Podobně se dá trénovat třeba při vycházení z domu na zahradu u dveří. Ideální je, když se naučíte používat různé druhy odměn podle situace a nálady.

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502